Uměj se usmát, neboť smích
tak jako květ je v lukách tvých,
svlažený, svěží, sytý,
uměj se dívat znavený
na věci, jež jsou dotčeny
paprskem intimity.
Uměj se smířit s tím, co kdys
vtisklo svůj matný, oblý rys
do tvrdé půdy žití,
uměj svůj zrak, když třeba jest,
zvídavě jako plání hvězd
do věčna otevříti.
Uměj žít v tichu naprostém
k maličkým schýlen radostem
k nestihlým žalům denním,
v akordu lehce splynulém
uměj si šeptat s minulem
se stejným zanícením.