Já vejdu na scénu, jak intriganti vchází
s posuny nočních zlodějů
a budu bled, pod očima kruh sazí
i satansky se k tomu oděju.
Můj plášť se svraští, skončí v černé cípy
a s baretu mi voál bude vlát,
já budu kolem metat smutné vtipy
a zuby mlít a cukavě se smát.
Bambitky hlaveň tisknout budu ke rtu
a laskat obraz panny Marie,
pak zapláču a všecko pošlu k čertu,
kus pouliční zvedna arie.
A zvolám Marto! Lásko moje, lásko!
až smíchy puknou skrytí statisté.
Já zrudnu tím a zlícen škytnu „chásko!“
má Marta miluje mne zajisté!
Pak svrhnu plášť a obnažím své svaly,
vším zachvěji tu, zakymácím vším...
Jsa takto paskvil na Samsona malý,
ach lampy skácím, „hoří!“ zařvu v dým...