Uhaslo všecko. Tmavo je,
v něž hvězdy nevyšly a moře beze světel
jak přidušená struna slabě pláče
a bloudí kolem černých prázdných břehů.
Važ, duše, važ si pokoje!
Jak v starém museu, tak ticho je.
Nic nemá hranice, vše ve tmě slito.
Loď cizí, neviděná v dálce jen se houpá,
a v ráhnech teskní stálé, tiché světlo.
Má duše, važ si pokoje!
Šelestné ticho. Ani příboje...
Vyhasly kroky, zvymírala okna.
Ó, nelze spát a nelze pokoj mít
tam v ráhnech pro to oko krvavé!
Jím zmalátním a vzdám se bez boje...