Dva černí ptáci k horám veslovali
nad mírně zšedlou pozdní krajinou,
z podivných míst se děti bujně smály
a měsíc teskný brouzdal bařinou.
Z luk pozvedly se měkkých můrek šiky
nad meze kosmaté, jež páchly kořenitě,
potoků drobné rozběhly se vzlyky
a z neznáma zas zavýskalo dítě.
Čís tóny zněly chvějně vibrujíce
jak rokot zvonů ve vzdálených vsích
a s nebes různě zadřímaly svíce...
Pak večer ztich’ jak v kápi věčný mnich.