Na zámek Balmoral? Toť připomínka skvělá!
O zuby cimbuří si vítr šaty rval
a vůně smrčin nesla se a chvěla
na zámek Balmoral.
Zpěv rybí panny na jezeře plynul
a bludice tu prošly středem vln,
žel někoho, kdo s životem se minul
a marnosti a šílenstva je pln.
Na zámek Balmoral? Kam z melafyru vedou
a sbližují se tajně sklepy skal,
zas vzbudil jsem svou připomínku bledou
na zámek Balmoral.
A dlouho šel jsem neklidný a němý,
svým vlastním snem jsa mdlý a trpící,
van smrti chladný proudil jeskyněmi
a spoře živil moji smolnici.
Na zámku Balmoral jsem do jeskyní volal
(jen krápot vody v odpověď mi štkal),
dal signály, by On to spozoroval
na zámku Balmoral.
On, který, žije-li, je dojista už chabý,
že necítí víc svoje okovy.
Tmy těchto skal mou úzkost příliš vábí,
ač nedoufám, že kdos mi odpoví.
Ze zámku Balmoral se ticho valí horou,
zpěv rybí panny mizí dál a dál...
Tu plakali, kdo měli duši chorou
pod zámkem Balmoral.