Zvedne se tiše opona a paňáca se vmotá,
mu z bílých pláten nahé čouhá tělo,
zrak jeho civí široce přes ploty do života
a divnou zpívá písničku: „Fuj, všecko uletělo!“
Je aplaus, on se ukloní a ukloní se znova
a složí ruce na prsa a usmívá se mělce...
Však lid chce slyšet svéhlavý dál smutné písně slova,
tu on se v krku poškrabe a metá kotrmelce.
A zas aplaus. Hrá hudba tuš, on polonaisu žádá
a jako hastroš tancuje, až chvěje se mu hlava:
Ten refrain zní: „Fuj, vše je pryč, má milostslečno mladá,
mé srdéčko, jen vyždímané oči do krvava...