Lidem mythus milujícím za to míti sluší,
že jest nadán každý kámen skrytou vlastní duší
od nikoho nezbádanou, pouze v snění čirém
uvedenou v kontakt pevný s celým všehomírem.
Lidé mythus milující vidí též a cítí
v každém stromu zpodobněné těžké lidské žití
od počátku do skončení, od kolébky k rovu
ve stu různých metamorfos duši tuto znovu.
Lidé mythus milující zrozeni jsou k tomu,
mračné báje komponovat ze šelestu stromů,
poslouchati se vznícením hukot lesem hnaný,
rozléhavá preludia hraná na varhany.
Lidé mythus milující mohou v chladném mechu
slyšet k zemi přichýleni ohlas vlastních vzdechů,
který se zdá od pravěků naplňovat zemi.
Za jedno jest srdce země s tvory svými všemi.