Ráj sladký, čarovný, kde vody čiré tekou,
svou křivku kreslí stříbrnou a měkkou
a duhu skvělou
jak rájovec své chvosty rozestelou.
Kde v stínu chladném zívá šelma mladá,
plá v kruhu safír šustícího hada
a motýl pestrý
své kleté laská v orchidejích sestry.
Kde vlna lian přebujelých klesá,
sten slastný proudí z plné hrudi lesa,
i pěvci skrytí
jsou vlastním hlasem přelháni a zpiti.
Krok hřebců tvrdý hustá tráva tají,
když ke brodu se píti ubírají,
a z chřípí šlehá
jim plápol života a z očí něha.
Blesk libel břitký vlahým vzduchem kmitá
jak plachosť představ v skutcích nevybitá,
jak touha planá
po kruté lásce Efeba a Pana.
A plny mléka plody žízeň hasí,
jak pisang mdlý, tak těžké ananasy
a po jich chuti
jsou smyslnostmi rtové rozdechnuti...
Vře oheň v lidech, již jsou země dětmi,
své blaho těží ze světla i ze tmy,
jich síla vzkvete
v měď zrozeného v trávě nemluvněte.