Skip to content
1875–1942

MELANCHOLIE.

Jan Opolský

Za půldní sychravých se nelze trpčej smáti, klec nebe nemůže líp uzavřena být, jen samot zrcadla můj smutný úsměv vrátí, neb míň než úsměv nelze navrátit.

Ó, dlouhé deště v ten čas musí zráti, v stu kapek kalných stesků rovněž tolik, bez cíle, schýlen jme se ubírati přes hory doly krásný melancholik.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
MELANCHOLIE. · Jan Opolský · Poetry Cove