Buď, Maří z Magdaly, všem náchylna, již úpí,
tys nalezena byla bez potupy
a s vínkem v čele,
tvým vlasem nohy osušeny Krista,
tvá pustá bolest nalezla si místa
v snech Spasitele.
Jsi truchlou ženou bez glorie vnější,
tvé lůno šíří sílu mystičtější
než rajská hlava,
tvých muka hříchů, zklamání a zhouby
se s věcností a poznáními snoubí,
vše přetrvává.
Stůj před námi, jak Correggio tě stvořil,
meč ve hruď tvoji symbolicky vnořil
nahou a sladkou,
neb bolest vzešla ze chvil tvého štěstí
a mezi nebem, peklem na rozcestí
jsi její matkou.
Buď sestrou těm, jež sytily se jedem,
jež trávily se v ohni těla bledém
jak choré svíce,
jež nohou Krista nepoznaly prve,
jak motýlové do plamenů krve
se vrhajíce.