Své těhotenství tvé až nohy donesly
a svaté bolesti se sváhly do jeslí.
„Dvě pídě úkrytu! Dvě pídě, hovada!!“
Však skoupě couvala a jenom nerada.
Spí kupci zrzaví i všecka hospoda,
jen vůně kuchyní jde z domu Heróda
a luční pasáci až téměř do rána
při plném bezvětří mní slyšet hossana.
Tma padá veliká, od stráží prokletá,
jen v hloubi zenithu se třese kometa,
jež hada karavan až k chlévu přiloudí,
vše stíny nosičů a stíny velbloudí.
Jen ona lenivá a tichá hovada
na strašnou epochu tu hledí nerada...