Až zahlaholí zvony mojich svátků,
vstaň, duše skloněná, a odlož vřeteno,
dej čistě umést kolem bílých statků,
vše domů svolej, co je ztraceno.
Svědomí zpytuj, v čepec sněhobílý
se tiše nastroj, vykrop světnici,
až budou zvony zvonit ze vší síly,
vše uzamkni a opusť vesnici.
Tak v ruce ratolest, jdi do širého jara
své smilstvo očistit a zpověd odříkej,
a k večeru až zazní báně stará,
zas všedně schýlená se klusem ke vsi dej!