Naivní, jasný je to život, jaký vedem dneska,
prostě námi pochopena tvářnost světa hezká,
harmonicky vyrovnán je volný kosmos celý,
zrodí-li se v těchto místech okurky a zelí,
brambor na stůl středních stavů, pro dobytek řepa,
zdejší život symfonie je pak velkolepá.
Vzdáleny jsou našich smyslů divy vášně, lásky,
kniha rodu vykazuje měkké břichopásky,
jejichž duch i tělo spěje, každá kapka potu
k dostižení zevních forem výstavního skotu.
Vzdáleny jsou našich smyslů hořké půtky nitra,
nevzpláli jsme ohněm včera, nevzplaneme zítra.
Fádní, ploší, nezvlnění, bez odvahy kruté,
bez touhy do úhlů země mocně vykřiknuté,
srdce naše nepohne se, mír v něm sídlo staví,
nerozechví vítr v poli těžké zelné hlavy.