A ceremonář řekl mi: Zde žezlo je, zde kniha,
zde bledne těžká koruna a diamant se míhá!
Ach zde máš trůn! Ach zde máš trůn a vlečku jako růži,
však ještě paví vějíře a pod paty psí kůži!
Pak buď si král! Však ještě ne, vždyť ještě nemáš kata,
svůj druhý stín, svůj tmavší stín a jeho práva svatá!
Dáš skolit tisíc eunuchů, tvé zveselí se líčko,
však obřadně jen usměj se a krátko, pramaličko!
Jsi velký král, ó, na mou čest, jak já jsem malá hnida
a mraveniště poddaných tě z dlouhé chvíle hlídá.
I tichý král, byť péče tvá by zobjímala moře,
duch-filantrop, z ruk’ nepustíš klíč k věži, ke komoře.
Co nade vše: jsi slavný král, jsa milcem historie;
tvou každou hlásku pohltí a jako země pije
a v soukromí jsi nábožný, nad tebou chví se osud
a říše tvá oh, bez hranic, snad odtamtud až potud!!!