Pln intimity kolovrat se vplétá,
vibruje hlasem v ticho života,
chví u něho se žena plnoretá,
myrt bolestných se hojí čistota.
A lože povlak řasou sotva hýbne,
v napjaté touze čeká žhavý křest
a z krbu tradic k slasti mnohoslibné
se vlaho leje... Tmí se doba hvězd...
Tak vlákna jdou, než vřeteno je plné,
prs ženy krásné sílí příští žel,
jak tuchy mdlé a v rysech neúplné
by ohlas dálek kradmo přinášel.
Tak vlákna jdou, než navita jsou všecka,
dar píle snivé v klidu přadének...
Chví v životě se prvý zápol děcka,
klíč přírody, jenž míří na venek...