V krajině dálné strmé žily duby,
kajicné mechem, zpupné výškou šumu,
snil prabáj boží gigant-balvan hrubý,
z pod něho ručej černou hrála dumu.
V krajině dálné nenarostlo květů,
ni lidí nebylo, by z vůně jejich brali,
jen pýchu dubů vítr shýbal v letu
a z pod balvanů prameny vždy stejně vyplývaly.
Nebylo červánků a nebývalo zoře,
v krajinu dálnou ptáček nezabloudil,
z všech prázdných stran se slévalo bezhuké ticha moře
a jenom Čas dny zdlouhavé ku trestu smrti soudil.