Až na dno vod, kde utajena tlí položivá ústrojí,
kde rána v bouři utrpěná se zasuje a vyhojí,
kde mlčelivá vegetace zrá pod převlakem staletí
a vlání přediv organických lze v siném svitu viděti,
tam v hlubinách, kde vlny není, jež přinesla by šelestu,
kde myšlenka se narozená dá bez nadějí na cestu,
kde v němých hrobech korálových zdroj poklidu se temení,
zrak zevnějšími tvary sytý sní féerie a vidění,
kde ulitami mrtvolnými je šerá půda poseta
a žíhavými hvězdicemi tma modrá slabé vykvetá,
tam v hlubinách, kde vraky tlejí a ložem kotvy hluš a chlad,
tam v hlubinách svou touhu lidskou chci nenávratně pochovat!