Vím, mnoho na tom závisí,
jak upraví se kulisy,
děj v hodnotě své roste,
pak osudovost veliká
se ke všem gestům přimyká
při scéně třeba prosté.
I rostou bez vší námahy
až grandiosně povahy
a sklonnosti mých lidí;
i malá vada bez jména
do zrůdnosti až zkreslená
a jasná být se vidí.
Má mnoho vlivu výprava,
jsouc přilehlá a měňavá,
na vnitřní sílu děje,
vím, při pečlivé režii
se snadněj mře a zabíjí,
duch hlubší vášní pěje.
A paruka i zbroj a šat
má intensivně pomáhat
při autorově práci,
vše účastno je pospolu
na vykázaném úkolu,
jejž pravdou prokrvácí.
Nuž takový je chmurný den
na zadním plátně zobrazen:
jen neproniklé chlumy.
Jak šťasten malíř nálezce,
jenž skrytou mocí sugesce
tě rozteskniti umí.
Tak chmurný den! Kol jenom hvozd,
jenž věky snil a věky rost
ve slavném přítmí velkém,
a flórem šera pokryty
též jsou i další sufity,
což ohromuje celkem.
A ze hvozdů těch pne se hrad,
víc nehmotnost, víc přelud snad,
kde sídlí moji reci,
tam prapor, ač se nevlní,
přec duši tvoji naplní
stem rozptýlených věcí.
Hrad pyšný, jehož komnaty
jsou mythem dávným prováty
a prochlazeny věkem...
Tvůj živý duch se usmíří
i s dřevěnými rytíři
ve rouchu mdlém a měkkém.