Noc město přikryla, jen v hampejsích se svítí...
Co chtěli jsme, to nemůžeme míti,
jen klam to byl
a pod mostem se chabě voda bije,
jež nikdy v světě míru nezažije
a spánku sil.
Jen v hampejsích se rudé světlo kmitá,
kde hořko pláče rozkoš zneužitá
dvou bílých těl.
A nevím, nevím, co mne hněte více,
těch oken krev, či vlny, úpějíce
svůj zmar a žel.
Neb tato noc je neživá a hluchá,
krok hlídky vratký nedotkne se ucha...
Kdo bdí? Ni pes.
Pes pána nemá, usne v spánku plachém,
vše prostranství se naplňuje strachem
až do nebes.