Ráj dějepravný vzchází mému snění
v dvou meziříčí sladkých potoků,
kde na jabloních poznání plod ještě zralý není,
ni předzvěst příštích proroků.
A cítím jen, že nejblíže je ke mně
On, nezklamaný dosud lidem svým,
jak lvice dýchá vulkanická země
a s mateřským svým pláče tajemstvím.
Pták nejistý je dosud ve svém trilku,
plaz velký nezná sen o síle čelistí...
V tu první prokletou a čarodějnou chvilku
i bůh i já jsme ještě nejistí...