Ve starém chrámě černý kout, kam plíseň mokrá padá
zde klouzáš plachým pohledem jak na pokožce hada.
Víc hrůzy nežli poklidu tě tajně tady jímá,
zříš očima jak v žaláři na věky uhaslýma.
Zde ticho v kapkách krvácí a hrůza šeptá tence,
chlad neživoucí, strašlivý se tají ve kropence
a voskovou jen bledostí, jež této tmy se hrozí,
je vidět strastně zápasit líc Matky Dolorosy.
Ne syna v klíně mrtvého, však kámen by jen měla,
jak z purpurové fontány krev prýští z jeho těla.