Byl říjen už, jenž neměl tepla více,
zvuk trudný měla slova zvolená,
dva koně stáli u kovárny, sníce
se svislou hlavou mezi kolena.
Zpěv rohu z pastvy mlhavý a kusý
ze strašné dálky blíže zdál se jít,
a tiše plouly na potoce husy,
kde tajemně se zřely zrcadlit.
A těžko říct, kam útěcha se děla
a radost, jaká vůbec byla-li!
Strach odporný jde z chorobného těla
a úzko rtům, že kdys je líbaly.