Sveřepý pohled zavilý,
jako by dny jej dráždily
vtíravou mocí třpytnou,
jako když jeho zornice
v divé se výhni tavíce,
občasně bleskem vzchytnou.
Zavilý pohled zkalený
parou a krví areny,
perversí lidskou štvaný;
pyšný a slepě zběsilý,
neznalý zmatku z přesily,
jatý, však nepoddaný.
Strašlivý pohled útrapy,
espado meč když potápí
do jeho širých plecí,
vrhá se do řad publika
nemluvná bolest veliká
z mystických děl a věcí:
z života, smrti. – Ve chvíli
zvrátí se pohled zavilý
do vnitra býčí hlavy.
Věčnosti brána zapadla.
Vrací se s laurem z divadla
toreo kadeřavý.