Nad síly ukryté, z jichž moci úzkost čiší,
jak vějíř mystický kol srdce by to vál,
nad prázdno závratné je bolest moje tišší,
jak všeho bych s ní vzdálen bytoval.
Jen oněmlo a nesdílno s ní jest mi,
když žárlivě si střežím její skryt,
neb bolest má je kněžnou nad bolestmi
a v mnohé srdce váhá sestoupit.
Však u mne dlíc jak v sakrosanktu ztmělém,
mne povznese a sebe nesníží,
smrt přivolá, jíž zasnoubí s mým tělem,
když přibodla je prve na kříži.