Zem volná hyne nám tak zoufale a tiše,
víc Běžin luh už lovec nenapíše
a v moři mlh, jež nad řekami spěly,
víc žádná z ran ni sluky nesestřelí.
Dnes nejtěžší jsou vyřčena už slova
a dosněn je sen děcka – Oblomova,
máť obšírná, jež’s nad zeměmi všemi,
tvůj zaklet háj i luh i černozemí.