Juž svítalo, když opuštěna herna,
poslední peníz leptal bledou dlaň,
hles poslední pad’ v propadliště černá
a všecko ticho modlilo se zaň.
Juž svítalo a chvěl se poprach zimy,
klikatou stezkou půjdu domů as,
přátelé lišky spáti odešli mi,
domestik v herně churý kahan shas’.
A já jen půjdu shrben se svým stínem,
mne těžký smutek v domě uvítá...
Vraťme si lásku, hráči, nežli zhynem,
snad možno tak, snad ještě nesvítá!!