Snů sláva abstraktní, jež sestoupila s výše,
jež prachem zvířeným a chromatickým dýše,
skly duhou vrženou,
slast divnou, přemocnou tu ve věřící hrudi
a hrůzu z hloubky pomyslné vzbudí
i víru blaženou.
Po planých oblacích se snáší jako velum,
dá úžas ledovým a čistým archandělům,
již střeží tišinu;
dnu bílé světlo zlomí v žehu prudkém
a nasytí je nevýslovným smutkem
svých plachých odstínů.
Snů sláva ševelí nad zlatým božím stanem,
v ní časně zemřelí pro věčné žití vstanem
jak v rouše zběleném,
v tlum oněch přistoupnem, již konsonantně pějí
k svým lyrám jiskrným a houslím Agnus Dei
nad světel plamenem.