Jsou jisté legendy, jež nehřejí. Jen planou.
Jich mravní hodnota je ponechána stranou,
jen zevní třpyt
co klamný flór se po fabuli chvěje
a nelze cítit oheň z dechu děje,
jen mlhy mžít.
Však legenda o psovi, jménem Barry,
má zářnou moc, ne jenom ztuhlé tvary,
čpí mízou žití,
na srdce živé, znící v spěšném tluku
jest možno takřka vlastní svoji ruku
tu položiti.
Sníh alpský chladný, mrtvé ledy siné,
kde v hrobě lavin povzdech marný hyne,
jsou svědci tiší,
jak láska prostá, zvířecí, však čistá
jak balsám litý v bolná duše místa
se roní s výší.