Má Ameriko bolestného snění,
slyš pozdrav věrný z větrného lana!
Mé srdce dosud připraveno není
dost nábožně a tys, ach, čistá panna!
Zpit rumem dosud, prožrán trpkou solí,
jakž lože tvoje mohu navštíviti?!
Ret pukl mi, mé tlapy dotyk bolí
a tvoje krása bíle, chvějně svítí.
Však obmyji se, maršál staré země,
a spánkem zbavím deliria rumu,
ret zahojím a zbalsamuji jemně,
bych na tvé lůno vrh se bez rozumu!