Pod laury ticho... Modrá voda sténá
u akropole mého večera,
kopule touhy stojí zkrvácená,
má krajinka se modlí veškerá.
Mí kupci se juž připlavili z moří
a voňavky a kly juž prodali
a hrdinám mým růže spánku hoří
ve zlatém loži z kůže pardalí.
V mých pouštích bdí však lvové ještě dální,
než přijde jejich mdloby hodina,
můj Homér starý, Homér joviální
kyklopskou bájí hovor počíná.