Často se praví, kondor krvooký
hvězd že juž bližších dotýká se boky...
Mnohdy se touží, jak je ve vysoku.
Zda noc a den? a smrt? a pochod roků?
Ach nikdo neví, přebolestně blahý
cit přeplňuje nesmrtelné dráhy,
ach nikdo neví, jak se tělo taví
v plyn zlatý, modrý bezejmenné slávy.
Slavnostní bože, širé hossana
v ozóny řídké smrti blízek volám,
slavnostní bože, sladká Morana
mne vyzdvihuje k hrůzným aureolám.
Jen uděl mi v té říši, kde mrou hlasy
a každou paměť vesmír zavěje,
bych vzkřiknout mohl signál silné spásy
nad mysy Dobré naděje!...