Bůh provodiž tu Tvoji ruku bílou,
by šťastně věnec vpletla v zlatý vlas,
vždyť s mnohou láska zápasí zde sílou
a svět ten často květem pozatřás’,
když vydech’ do něho svou vůni milou –
bůh provodiž tu Tvoji ruku bílou.
Jak hvězda plála nade hlavou mojí –
snad také černou hrudou zazvoní
až srdce mé k věčnému ku pokoji
se s pustou rakví ve hrob uskloní.
Bůh provodiž tu bílou ruku Tvoji,
jak hvězda plála nade hlavou mojí.