To byly, lásko, skromné jenom dary,
jen jedno bílé ruky stisknutí,
a přec tak krásné byly tvoje čáry
a zlatem lesklo tvé se planutí –
ach příliš kvapně shlukly se ty zmary –
to byly, lásko, skromné, skromné dary.
A sotva jsme si v oči pohleděli,
již zlosti kámen na srdce nám pad’
a dusil mladé lásky zápal vřelý,
až v srdci všechen – všechen oheň schlad’ –
jak lístky různo jsme se rozletěli
a sotva jsme si v oči pohleděli.