Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
z níž farizejská duše na vás číhá,
ta srdce vaše v každém tluku stíhá,
ba s každou kapkou vaší krve sváří.
Jak zvony hlučí všací pochlebáři,
kovové srdce hlas až k nebi zdvíhá,
i světla zář jim z temných očí míhá,
vždyť v slunci rádi vždy se skvějí tmáři.
Do srdce hleďte zrakem hloubajícím
jak kovkop v tajné země utroby,
by v katakombách vzplálo zlato k svícím.
Snad že i tvrdší najdete tam kovy,
jež vybaví vás z noci poroby,
a rozkřísnou vám světla zápal nový.