Ves se dvoří, krčma zvučí, na zápraží děti skáčí, každé v ruce po kytici a makovém po koláči.
V krčmě kmotři v rozhovorech za dubovým v koutě stolem, paní matky jako kytky po lavicích sedly kolem.
Hoši pějí písně vzhůru, hned zas v kole tancem víří, a děvčátka jak poupátka v růžovém se věnci pýří.
Sběhlo celé posvícení ku zlaté se ku hodince, i ta babka s marcipánem vyhlédla si koutek v síňce
Tu pan kmotr ze zastolu: „Jak ta mládež divně skáká, já řku, páni muzikanti, spusťte forte rejdováka.“
A ku kmotře ku sousedě: „Nuže kmotra na podpatky, ukažte jim, jak se vznáší s nožkou svižnou střevíc hladký!“ –
A pak kmotr luskl sobě, kmotra se již přitočila, a muzika staroslavná rejdováka zanotila.
Kmotr svižný jako vítr v kole hýří, až to práší, kmotra při něm jak ve větru růžový se lístek vznáší.
V tom se pustí – kmotra v předu křepeličky drobným cupem, a pak kmotr za ní v skoku vraníkovým hravým dupem.
Ale kmotra jako muška před kmotrem se točí, míhá, ten ji krokem, ten ji okem v každém nožky hnutí stíhá.
Hned se dvoří, vrtí, šlape jak holub kol holubinky, hned zas zdáli po kmotřici – strojné hází kudrlinky.
Rázem na to jako střela ku sousedě pozaskočí, dupne sobě, pozavýskne a dál švarné kolo točí!
Planou kmotři na lavicích, kmotry sebou potřásají, krčma zvučí, mládež čumí, a muziky samy hrají.
Zajelo jim všechněm do žil starodávné rejdování – i ta babka s marcipánem rejduje kdes v zpomínání. –
Vřiskla basa na finále, kmotr zvedna kmotru vzhůru skončil v prostřed jizby stana rejdováka slavnou turu.
A pak k chase, jež tu čumí: „Já řku, chaso, bez caviku! nech to panské trdlování – zarejduj dle starých zvyků!“ –
Cookies on Poetry Cove