Osiřelo srdce moje
jak ten potok na lučině,
jak ta vlnka ve potoce,
jak ta rybka ve hlubině.
Opadaly květy krásné,
po březích jež víla sela,
i ta věrná pomněnečka
modré oko pozastřela...
Jen ta vrba vetchá, shrblá
proutím šumí nad potokem –
jen ta moje matka stará
vzdýchá nad mým modrým okem.