Slávy děti.

Praporec vlaje, k předu Slávy děti! Kdo v slávě zrozen, v slávě musí žít, a je-li třeba pro slávu též mřít, nedbaje ran, ni vzteklých hlasů kletí;

na půdě vaší světa vůz již stojí, připněte k němu bujnou čtverspřež svoji, ať křídlatý jak anděl dále letí: praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Staré již rány zacelila doba, na jizvy slušno nových dostat ran, však láskou spjatý ten váš čtverohran nižádná v světě již nezdrtí zloba:

nad Horu Bílou Blaník výš se nese, i nad Kosovem Balkán již se třese, a od Urálu slyšet pozdrav pěti – praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Pozdravte slunce, jež vám jasno vchází, bratrských zpěvů hlučnou oslavou, ať ověnčenou vaší na hlavu, jak v vlastech vašich nikdy nezachází;

hle půda kyprá vaší krví drahou, vybujní v květy vaší silou, snahou, jen svorným zorejte ji radlem k setí – praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Nad rumem hrobů již se fénix vznáší, nuž k předu krok ku slávy pochodu za krásnou, živnou, lidskou svobodu ať pějí svatí, klejí satanáši;

chorobný svět jak starec nade rovem, oživne zpěvným Slávských rodů slovem a nových krás se zaskví růžnou spletí – praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Již, Polsko zbožná, s mohyl sejmi kříže, vždyť pláčem smyla’s suchou jejich krev, a z posvátných těch žalných smutků dřev povstane chrám, v němž svoje složíš tíže;

v tvém srdci svatý lásky požár plaje, jím Slovanské ozáříš k svátku kraje, až v kruhu svorny budou chorál pěti – praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Svůj starý ráj vám nebes říš otvírá, svou věkovitou boříc ohradu, a pestrých růží vonnou zahradu vám k nohoum skládá stará země Cyra;

vy po synovsku lůžko ověnčíte, kde v plenkách dřímalo kdys lidstvo dítě nejstarší teď v hrobích spějí kmeti – praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Zločinná schne již ruka Moslemína, co tolik ztropila vám zlořádů, a z pozlacených věží Carhradu již půlměsíce bledá zář zhasíná;

však v brzku jižní pušky zahovoří, klasická půda nové divy stvoří a Carhrad Kristu zas se pozasvětí – praporec vlaje, k předu Slávy děti!

Vy vonným oblakem zem zahalíte, kdy od Kamčatky šíro k Šumavě ku blahu lidstva, sobě k oslavě zahradu rajských květů vysázíte;

i otevře se světlých nebes brána a svoje pěje božstvu hosiana, v sbor andělů duch Slávy pozaletí – praporec vlaje, k předu Slávy děti!