Bylatě sestrou bratřím třem, nezřela krásu takou zem. Nejstarší bratr ve hoři k sestřičce takto hovoří:
„V srdci jsem pěstil lásky květ a rájem byl mi celý svět. I přišel cizák – nepřítel, on vyrval květ a pomstu vsel.
Já hledal svůdce nocí, dnem, až našel jsem jej v oku tvém! O bohdejž, sestro nehodná, ti v srdci uschla láska tvá,
o bohdejž pláčů přívaly ti to tvé oko zakalí!“ Bylatě sestrou bratřím třem, nezřela takou krásu zem.
Prostřední bratr ve hoři k sestřičce takto hovoří: „Pro blaho lidstva síla mi proudila bujně žilami
a ducha mého ovoce se neslo vzhůru široce a mocné stromu kořeny, ty v srdci lidu vzepřeny.
Přikvapil cizák – nepřítel a udal, že jsem buřitel. V žaláři uschl ducha strom, jak by jej boží schvátil hrom.
Když pak jsem denní spatřil zář, ten nepřítel tvou líbal tvář! O bohdejž, sestro nehodná, ti v srdci uschla láska tvá,
bohdejž ty růže v líčku tvém ti zvadnou takým polibkem!“ – Bylatě sestrou bratřím třem, nezřela takou krásu zem.
Nejmladší bratr ve hoři k sestřičce takto hovoří: „Chaloupka nízká, nad ní háj a kolem krásný rodný kraj,
v chaloupce chudá matička, i tvá i moje rodička. Já láskou svatou hořící ji miloval jak světici.
Přikvapil žoldák – v ruce hrot, on k srdci drahou matku bod, až schvátila mne rána ta a dlouhá jala mrákota.
Když pak se duše zbudila, nade mnou pustá mohyla. Divoký kolem vířil ples a v náruči tě žoldák nes’.
O bohdejž, sestro nehodná, ti v srdci uschla láska tvá, bohdejž v tom hříšném plameni to tvoje srdce zkamení!“ –
Bloudila žena po kraji, krahujci nad ní krákají: slzami oko zkalené a v prsou srdce kamenné,
ve hříšné tváři suchý květ – neviděl takou bídu svět.
Cookies on Poetry Cove