Jak druhý Kolumb plavím se
přes moře žití divé,
a svět šle na mne zloby své
a bouře urputivé.
A za tu světu vzájemnost
odkrývám rájské světy,
a srdce světu za tu zlost
nebeské pěstí květy.
Snad také mne, až zahrabou
mé tělo v lůno země,
okovy kletby postihne
to vděčné lidské plémě.