Když nebem bouř se zdivočí,
tu kleká zbožný pozemčan
rozžíná svíci svěcenou
a prosby sýlá v nebes stan.
A tak i já, když bouře vře,
své lásky světlo rozžínám
a k svatým stanům duše Tvé
prosebně rámě vypínám.
A hle, Tvé oko nebeské
mně sýlá svatý paprslek,
a již tak jasný vůkol mne
ten temný světa okršlek.