Jest ten můj kraj teď bouřlivý
a plný bleskných mraků,
až srdci v ňádru ouzko je
a temno v duše zraku.
Však někdy bouře zajde přec,
mé nebe bude jasné,
a v tom mém kraji vykvetou
zas květy mladé, krásné.
A pak z těch květů, dívko má,
si věnce budem víti,
buď svatební, buď pohřební,
jak pánbůh bude chtíti.