Radu radil hajduk Marko,
junáckými radil slovy,
na Balkán co přilít’ s jarem,
mladičkému sokolovi:
„Vzal-li tobě Turčín bratra
a ty vzdycháš nad olanem,
nezapoměň toho nikdy,
pobratři se s jatagánem.
Poškvrnil-li Turčín tobě
rodnou sestru vášní černou,
nezapomeň toho nikdy,
posestři se s puškou věrnou.
Unesl-li Turčín v harem
tu, co tobě milou byla,
nezapomeň na to nikdy,
zatím zlíbá tebe víla.
Zotročil-li Turčín otce,
těžká-li mu pouta kuje,
nezapomeň na to nikdy,
však tě Balkán vypěstuje.
Zavraždil-li tobě matku,
když si vyjel pro haráče,
nezapomeň na to nikdy, –
teď však vlast tvá matka pláče.“ –
V srdci skryl Markovu radu
mladičký ten sokol jasný,
a byl z něho junák statný,
po Balkáně zpěv zněl hlasný. –