Na Turky a na hajduky
ďaurské děti sobě hrály,
bimbašou byl v čele tlupy
u hajduků Marko malý.
U Turků zas bratr jeho
vzácné převzal agování
a jak Turek černé mraky
na své jasné čelo shání.
Setkal bimbaša se s agou,
v krutém setkali se boji,
stiskl Marko Turka agu
malou, silnou rukou svojí.
Stisk’ a v modré agy líce
rozpálené zabod’ hledy,
že už aga sotva dýchal
a byl skoro na smrt bledý.
Přiběh’ k Marku ujec Láza:
„Aj, co robíš, Marko dítě,
či chceš ubít bratra svého,
že jej hubíš takto lítě?“
Osupí se Marko malý
hněvnými na Lázu slovy:
„Aj což jsi ty křesťan dobrý,
chceš pomoci Turku psovi?
Jdi, ty nejsi bratrem otci,
jenž byl velký Turků škůdce,
že mi bráníš, kdyže tisknou
Turka synovské mé ruce!“
Markova již ruka dále
ubohého bratra drtí –
ten už oči uzavírá
a je snad už blízek smrti.
Sepjal Láza ruku Marka,
že mu v ní až kosti chřestí –
a tu teprv Marko malý
bratra ze své pustil pěsti.