Spalo v chatě ďaurské dítě,
spalo první světské spaní,
přišla k němu dobrá víla,
květnatou co chodí plání.
„Slyšela jsem na planině
květoucí se chvěti růže,
že zrodilo divné dítě
chudé ďaurské chaty lůže.
Nesu růžové dva lístky,
sypu na dětskou je tváři,
aby květla po vše časy
čarovnou těch lístkův září.“ –
Spalo v chatě ďaurské dítě,
spalo druhé světské spaní
přilítli dva sokolové,
v balkánské co krouží stráni.
„Slyšeli jsme pod Balkánem,
černé mračno hovořilo,
že se v chudé ďaurské chatě
divné dítě narodilo.
Nesem jasné dva sem blesky,
na dětské je kladem oko,
aby jasně zářilo kdys
na Balkáně převysoko.“
Spalo v chatě ďaurské dítě,
spalo třetí světské spaní,
přilítl sem větřík dumný
od Kosova, rovné pláni:
„Slyšel jsem já na Kosovu
mrtvé jak se srdce chvělo,
že se narodilo dítě,
jaké lidstvo nevidělo.
Nesu mrtvé to sem srdce,
na dětska je ňadro vložím,
aby opět obživělo
velikým tím divem božím.“