Opuštěný javor v stráni,
lístků málo na javoře,
ach, to smutné podívání,
kde tak mnohé vidět hoře.
Ptáčkové tu zazpívali,
přiletěli, – odletěli,
těžko, by nehnětly žaly,
myslet také na přátely.
Věterkové z dáli plynou,
k pozdravení ledabylo –
s nimi upomínky hynou,
mrtvo, co tak krásně žilo.
Slunce dávno pozapadlo,
nebes rosa lístky smáčí,
kde už žití pouvadlo,
aspoň slzy rosou pláčí.
Kořínek už podesíchá,
červík hlode stále, stále –
upokoj se, duše lichá,
však to přijde nenadále.