Až slovo naše vtělí se,
nám život bude narozen,
a v den se skutků promění
ten dlouhý prázdných tužeb sen:
Tuť doba slavná nastane,
den pohřbu to a vzkříšení,
když nad mohylou nadějí
čin své postaví zrození.
Však teď jen slovo máme, hlas,
než mocné jak Peruna řeč,
a ostré naše myšlénky
jak ostrou boží blesk má seč.
A náš když vstane apoštol
a svůj pozvedne pravdy hlas,
tu sám i mistr nevěry,
sám pekelný se třese ďas.
A protož slova držme se,
vždyť přec se jednou vtělí nám,
my slovem základ vykopem’,
náš čin pak stavět bude chrám.