Chaloupky naše, buďte požehnány! Po vlastech porozseté v sadův lůně fialky skromné jarní, vzácné vůně, z vás první květy na věnce nám dány.
Vy chudé, nuzné, betlemské salaše, nad vámi plála hvězda mesiáše, budoucích chrámů prvotinské stany – chaloupky naše, buďte požehnány!
Chaloupky tiché, buďte požehnány! Po vískách v utajeném skryty klidu jste zřely nejkrutější naši bídu, když na chlévy nám chrámy rozmetány;
vy prvé jste zas pláče konejšily, ve vás se slzy v skvostné perly slily, jež dvoustaletím byly prolevány, chaloupky naše, buďte požehnány!
Chaloupky tiché, buďte požehnány! Nad hrobem starým kolébky vy nové, z vás první vyletěli skřivánkové, nesouce jarní písně v nebes stany;
vy poušti šírošíré zřídla čistá, vy rajským květem posvěcená místa, vy skvosty z rumu slávy vykopány – chaloupky naše, buďte požehnány!
Chaloupky tiché, buďte požehnány! Vy hrady krásnějšího zasvěcení, rytíři vaši duchem obrněni nebili žádné, hojili však rány;
by skromné jen a malé vaše cely, však ve vás poukryl se národ celý, když paláce mu v mrzkost rozprodány – chaloupky naše, buďte požehnány!
Chaloupky tiché, buďte požehnány! Vy musy naše jste nám dochovaly, pod vaší střechou ony klidně spaly, když na žebrotu byly vymrskány;
vy národa poslední asylové, vy kněží našich skrytí oltářové, vy perel, drahokamů chudé schrány – chaloupky naše, buďte požehnány!
Chaloupky tiché, buďte požehnány! Hle národ poutník k vám svůj krok obrací, žehnejte těžkou jeho, svatou práci, by síly jeho v zmar nebyly dány.
Nad vámi lidstva duch se rozepěje, když národ skonejšiv své pranaděje, nad střechou vaší vzklene slávy stany – chaloupky naše, buďte požehnány!
Cookies on Poetry Cove