Náš dědeček.

Bůh ví, co náš dědeček stále myslí v duši, nesměje se – nepláče, bůh ví, co as tuší.

Bůh ví, proč náš dědeček stále jen pospává, snad že se mu o něčem, snad o ráji zdává.

Bůh ví, proč náš dědeček v koutek stele sobě, snad to zkouší, jak se to leží asi v hrobě.