V Kostnici u mnichů bosích modlili se, sněmovali: kněži, mistři, biskupové, preláti i kardináli; všechny světlé písma hlavy jedním proudem tady září, i sám císař s zlatou skrání zasednul si při oltáři.
Mistr Hus též s pravdou zlatou jede k tomu sněmování, a s ním Chlum i Duba statný, rytíři a jiní páni; za ním jak vlk za beránkem Paleč s traktáty se loudí: „Ej kacíři, Betlemito, sláva se ti přizačmoudí!“
V Kostnici u mnichů bosích odzpívali, odzvonili, a z vězení mistra Jana před synodu postavili. Mistr svoje pravdy hájí, jako anděl nebes bránu, že až klenby pravdou zvučí chrámového velestanu:
zlobu hanbí, lež poráží, zlaté roucho trhá s pýchy, ouskok víže, klam zavádí, ctnostmi káže světa hříchy. Však na klenby hluk doráží jak šeptání Israele, že se kříže kolem chvějí a probouzí spasitele.
Kněži křičí, mistři klnou a preláti hlučí stále: „Na hranici, na hranici! antikriste, beliale!“ U dveří pak tlum bosáků k nebesům své ruce spíná a ze svého breviáře k pomstě volá Hospodina.
Lid pak v prachu země kleče svatým křížem znamená se, aby slovem kacířovým nepostrádal na své spáse. A tak v hluku tom se stápí mistra Jana slova svatá jako v černém mraku bouře jasných nebes světla zlatá.
A již ortel od oltáře, kletba již je prohlášína – ve výklenku Paleč kleče slaví jmeno Hospodina. Při jezeře za Kostnicí divný plamen vzhůru hoří, divná slova ve vzduch píše a obrazy hrozné tvoří:
rudé meče jakby v srdci lidskou krví ukalené, palcaty i vozů spousty, cepy na zbraň ukované, hradů rumy a měst pouště, ve svatyni loupež, vrahy, a jak srdce rozvášněné krví psaný obraz Prahy;
a pak tváře se zápalem i s vražedným bleskem hněvu i s tou svatou nebes září modlitby a chválozpěvu, národy jak zvěř po skrýších ulekanou hlasem hromu i tu nikdy ustrašenou chvějící se hrůznou Romu.
Kolem hrozných obrazů těch jiskry divná slova hází, divná slova žhavý praskot vzduchem k nebi doprovází: divná slova jako lidu nešťastného naříkání, jako z dola temných šachet žalostivé umírání,
divná slova jako kletby nebes klenbu stíhající a zas jako píseň svatá vítězstvími hlaholící. – Při jezeře za Kostnicí divný plamen rozdmýchali, zlato pravdy čistili v něm a meč války ukovali.
Při jezeře za Kostnicí divný plamen roznítili, mistr Hus v něm upálený – do Čech z něho jiskry dštily.
Cookies on Poetry Cove