Z proutí nový košíček,
na košíčku kvítí –
růže, lilje, rozmarin,
jaké kdo chtěl míti.
Mezi kvítím věnečky,
a by výběr celý,
též i polní květiny
v tváři se jí rděly.
Přicházeli – chválili,
staří – mladí páni,
měla štěstí kytkářka
při svém prodávání.
Vyprodala všecko vše,
a když chtěla žíti,
přišla řada konečně
též na polní kvítí. –
Z proutí vetchý košíček,
na něm kvítka s polí
zvadlé, uschlé, zvlažené
slzavými boly.
Nevšímavě kolem jsou
staří, mladí páni –
nemá štěstí kytkářka
při svém prodávání.